1) Ahoj Zuzko, my sice víme, že nejsi žádný OCR zelenáč a stupně vítězů Ti nejsou cizí, což jsi potvrdila výhrou na Tulením nočním i denním závodě, ale mohla by ses přesto našim příznivcům trochu představit?
Ahoj, k OCR závodům jsem přičichla v roce 2016, kdy jsem běžela svůj první Predator Run v Praze. Od té doby se to se mnou „veze”. Jako malá jsem běh neměla moc ráda. Ne že bych se sportu vyhýbala, ale běh mě moc neoslovil. Aktivně běhat jsem začala po narození první dcery v roce 2010. V roce 2015 se nám narodil syn. To jsem intenzitu běhu ještě navýšila a navíc jsem začala cvičit pod vedením trenéra, který se specializuje právě na OCR.
2) Takže vlastně běháš díky dětem, to je přece super. Jak zvládáte kombinovat závody a děti? To není úplně jednoduché, obzvlášť, když běhají oba rodičové.
Tak jednoduché to vůbec není, to máš pravdu. Ale dcera, které bude 8let, už má pár závodů za sebou. Syn by taky rád závodil, ale je ješte malý. Když jedeme na závody, snažíme se upravit startovní časy tak abychom se u dětí vystřídali. Pokud to nejde, nebo běžíme spolu, tak hlídají moji rodiče. Tímto bychom jim chtěli strašně moc poděkovat, protože bez nich bychom nemohli být tam kde jsme. DĚKUJEME!!!
3) Babičky a dědečkové jsou k nezaplacení, to mohu potvrdit! Jak ses prosimtě o závodech Seal’s RUN dozvěděla?
O Vašich závodech vím z internetu, tedy konkrétně z Facebooku. Sleduji většinu závodů a lákají mě další a další nevyzkoušené 🙂
4) Co pro Tebe bylo konečným impulsem se na závody přihlásit a cos od nich vlastně čekala?
Jak jistě víte kolidovali Vaše závody s MW na Monínci. Přiklonili jsme se ale nakonec k pro nás neznámému a v co jsme doufali přátelskému závodu. Méně lidí, rodinná atmosféra. Vše splněno na jedničku.
5) Ježišmarjá, to moc děkujeme za projevenou důvěru, snad jsme nezklamali 🙂 Šla jsi do závodu s jasným cílem stanout na bedně, nebo sis přijela Seal’s RUN vyzkoušet a užít?
Tak určitě jsem si jela závody hlavně užít. Nicméně ve skrytu duše jsem tajně doufala, že se alespoň jednou postavím na bednu. To, že tam budu hned dvakrát a na nejvyšším stupni, jsem ale ani nedoufala.
6) No a stalo se. Sny se prostě plní 🙂 Vyhrála jsi s velkým náskokem. Čekala jsi tak hladký průběh?
Noční závod byl pro mě velkou neznámou. Ještě nikdy jsem noční závod neběžela. Hlavně se mi chtělo hrozně spát. Nejsem vůbec noční pták a tak to byl pro mě docela problém vydržet až do 21:40 na start 🙂 Nakonec to ale dobře dopadlo. U denního závodu jsem počítala s větší konkurencí a hlavně jsem věděla, že bude na startu loňská vítězka Lenča Hnízdilová, které to běhá moc dobře. To, že jsem nakonec zvítězila s docela slušným náskokem, jsem fakt nečekala.
7) Co by se stalo, kdyby Lenča nezabloudila, těžko předjímat, ale závod by možná byl napínavější. Jak se Ti líbila trať? A co pejsek, pohladila sis ho? 😀
Tak určitě je to škoda co se stalo, mohlo to být napínavější. A kdo ví, jak by to nakonec dopadlo. Ale i to k závodům OCR patří. Jak už jsem říkala, noční závod byl můj první a po této zkušenosti určitě né poslední. Byla to pecka, krásná trať, vyšlo i skvělý počasí a byla i koupačka, za mě super. A pejsek? No když jsem se blížila k tomu místu, tak jsem si říkala co to je. Napřed jsem myslela, že je tam někdo schovaný, ale pak mi to došlo 🙂
8) V nočním závodě v kategorii mužů vyhrál Tvůj manžel Matěj. Dáme mu také slovo, nevadí?
Vůbec ne.
9) Ahoj Matěji, jaké to bylo, stanout na stupních vítězů po boku své ženy? To musela být velká radost. Stává se Vám tenhle double často, nebo jste ve Stodě zažili premiéru?
Ahoj, musím uznat, že stanout na stupni vítězů, pro mě byl úžasný zážitek, už proto, že jsem vyhrál závod poprvé, a to, že vyhrála i Zuzka byla příjemná třešnička na dortu 🙂 Premiéra to byla tak na půl, protože spolu běháme občas v mixu a celkem se nám daří, takže na bedně už jsme spolu stáli, ale nikdy ne každý ve své kategorii.
10) Takže budete na noční Seal´s RUN vzpomínat jenom v nejlepším 😀 Jak často trénujete? A trénujete spolu, hecujete se nějak? Jakože kdo prohraje myje večer nádobí, nebo tak něco? Já třeba mytí nádobí nesnášim, takže je dost velká pravděpodobnost, že bych se v tréninku velmi zlepšoval.
Zuzka je na rozdíl ode mě opravdový závodník a dává si na můj vkus dost do těla. Já se pořád považuji za hobíka a podle toho vypadá i moje příprava. Když se jednou do měsíce přemluvím vyběhnout, užívám si záplavu endorfinu, ale pak se z toho ještě tři dny léčím 🙂 Trénujeme každý zvlášť, protože naše dvě děti nám dávají také dost do těla, takže vždycky jeden z nás tahá železo a druhý živou váhu. Co se nádobí týče, občas se Zuzka slituje a vezme to za mě 🙂
11) Taky bych chtěl být hobíkem, co je pořád na bedně a přitom běhá jednou měsíčně 😀 Matěji, jak Ty sis užil závod, respektive závody? Na denním jsi opět dosáhl na stupně vítězů, ale na prvenství to tentokrát nestačilo.
Já jsem si na Seal’s přijel užít hlavně rodinnou atmosféru menšího závodu, a to se mi splnilo. Navíc noční run ve Stodě byl naším prvním během s čelovkou na hlavě, takže jsme vůbec netušili, do čeho se řítíme. Trať byla ale parádní a noční mlžný opar dokreslil skvělou kulisu. Ambice na výhru jsem rozhodně neměl a o to větší překvapení na mě v cíli čekalo. Denní závod už se zase nesl v jiném duchu. Po noci ve stanu a půlnoční klobásce “za odměnu” jsem se postavil na start s vědomím, že konkurence je v porovnání s nočním závodem mnohem větší, takže jsem vybíhal s myšlenkou, že si to alespoň pořádně užiju.. A užil a navíc z toho nakonec bylo krásné 3. místo.
12) Jakou překážku jste si užili nejvíc a která byla naopak naprosto debilní?
Z: Nevím jestli užila, ale v živé paměti mám stále slova dobrovolníka na kopci u té věže, který na mě křičel ať do toho dám vše, že už je to poslední kopec. A pak mi s ledovým klidem oznámil, že musím ještě vyběhnout pár schodů. Tak asi tato. Debilní bych nenazvala žádnou překážku. Všechny byly pěkné. Naštěstí se mi podařilo zdolat i ty jak říká manžel “náhodné”. Některé jsou známé, některé nové. Ale vše bylo fajn.
M: 2 x Alzheimer – číselný kód k zámku s náramkem byla opravdu nápaditá a originální disciplína, i když nemůžu říct, že bych si výběh na kostelní věž v danou chvíli nějak užíval 🙂 Debilní určitě žádná, ale nemusím, já jim říkám náhodné disciplíny, jako je Thórovo kladivo a hod pneumatikou na kolík. Ale i takové jsou potřeba, aby člověk zakusil chuť tuleňáků 🙂
13) Přesně tak. Konkrétně Thórovo kladivo je překážka vyloženě škodolibě určená k tomu, aby si závodníci tuleňáky vyzkoušeli. Jsme prostě parchanti 😀
Pochlubte se, kolik jste jich dělali?
Z: 10
M: 20
14) Zuzka jenom deset? Nepovídej, že jsi přešla přes Robina Hooda a Snipera bez ztráty kytičky? Budeme asi muset přitvrdit a zmenšit terče 😀
Nicméně máte zkušenosti i z jiných závodů, tak můžete srovnávat. Je těžší angličák, nebo tuleňák?
Z: Přešla, přešla 🙂 Ale na předposlední překážce – Kyvadlo mě zradila ruka a spadla jsem. Jinak pro mě asi angličák, přeci jen u toho válení si člověk trošku odpočine 🙂
M: Za mě provedení stejně náročné, ale tuleňák na člověku nenechá místo čisté 🙂
15) Hlavně když děláš tuleňáky celý mokrý 🙂 Je něco, co byste pořadatelům vytkli, čeho by se měli pro příště vyvarovat?
Z: Určitě bych nic nevytýkala, závod byl skvěle zorganizován. A věřím, že do budoucna se bude jen a jen zlepšovat. A i sponzoři se přidají. A jen tedy za mě doufám, že přibudou nějací sponzoři běhu, protože těch šlapek, odrazek a zvonků na kolo, co jsme si teď dovezli je až až 🙂
M: Za mě 1 s *. Kromě pár lahví piva Tuleního potu jsem si ze Stoda odvezl parádní zážitek a o to hlavně jde.
16) Tak třeba příště autoservis Čejka přihodí nějakou klikovou hřídel, nebo tak něco 😀 Zúčastníte se některého z dalších závodů Seal’s RUN?
Z: Super, tu jsem ještě nikdy nevyhrála 😀 Jasně, za rok jsme u vás opět i s naším stanem. Už teď se těším na řvoucí čtyřkolku, která v 5h ráno brázdí cestu kolem našeho stanu 🙂 Ne vážně, bylo to super a už se moc těšíme.
M: Určitě se zařadí do oblíbených závodů, které si nenecháme příští rok ujít.
To je skvělé, tak klidně přijďte už na podzim do Měčína. Jen si postavte stan o trochu dál od zázemí 🙂
Zuzko, Matěji, děkujeme, že jste si udělali čas na rozhovor a přejeme ať se daří nejen na poli sportovním!
Tým Seal’s RUN
My také děkujeme a přejeme mnoho povedených a krásně připravených závodů, jako byly tyto. Díky moc a ahoj
Přidat komentář