Vážení příznivci tuleních běhů, dovolili jsme si letos udělat výjimku a krom vítězů hlavního závodu vyzpovídali ještě vycházející hvězdu Honzu Sedláka, kterej v letošní sezóně udělal velkej pokrok, na závodech Seal´s RUN téměř oslavil vítězný triple a soupeři by si na něj měli dát velkýho majzla 🙂
SR: Ahoj Honzo, my moc dobře víme, že nejsi v OCR žádným nováčkem, což jsi potvrdil vítězstvím jak v nočním závodě, ve sprintu Tulení Loket a druhým místem v hlavním závodě. Mohl by ses našim příznivcům trochu představit, aby si udělali obrázek, s kým měli tu čest měřit síly?
H: Ahoj, to jste mě dostali hned na začátku, já jsem já 🙂 Pokud se ale vrhneme trošku do historie, tak první závod jsem běžel v Oboře na podzim roku 2015. Nedá se vlastně mluvit o běhu, byl to můj první absolvovaný OCR závod abych byl přesný. Hned mě to chytlo a tak jsem začal zlehka i prvně dobrovolně chodit běhat. Do té doby jsem běhával jen na hokejovém tréninku v letní přípravě, ale hokej už pro mě byl v době absolovování prvího závodu minulostí a to nově nabyté volno jsem později začal využívat právě k běhání. V současnosti mám za sebou asi 15 OCR závodů a každoročně se mi zatím drží zlepšování svého výkonu. Největším zlepšením je rozhodně letošní rok, kdy se mi u vás prvně povedlo obsadit nejen bednu, ale rovnou pozici nejvyšší. A ze šesti závodů v letošním roce bylo pro mě nejhorším umístěním 8. místo a to v závodě, kde bylo 550 závodníků.
SR: Slušnej progres. Triko Wild Snails mi bylo povědomý a tak jsem zapátral ve výsledkach. Tenkrát jsem byl o pár míst před Tebou, ale dneska bych Ti koukal na záda hned za startem. Je vidět, že na sobě poctivě makáš. Jak ses vlastně o závodech Seal’s RUN dozvěděl?
H: Už si nejsem uplně jistý, určitě tomu napomohl facebook a kamarád co bydlí kousek od Stoda. O závodech jsem věděl už asi 2 roky zpátky, ale přihlášku jsem podával až letos.
SR: Mocná síla fejsbuku, díky Marku Cukrbergu. Co pro Tebe bylo konečným impulsem se na Tulení závody přihlásit a cos od nich vlastně čekal?
H: Jednak jsem měl čas, protože rok zpátky se to křížilo se závody na Monínci a hlavně jsem si chtěl rozšířit obzor v OCR závodech. Byl jsem zvědavý, jak bude vše probíhat, když se jedná o menší závody. Čekal jsem klidnější závod, který se bude tahat převážně během. Vůbec jsem nevěděl, že u Stoda najdem takové kopce. 😀
SR: Nacpat všechny překážky kolem startu a cíle a pak nechat závodníky nabíhat kilometry neni náš styl. Tři závody a třikrát Ti to cinklo, to už je slušná úspěšnost. Šel jsi do závodů s jasným cílem stanout na bedně, nebo sis přijel Seal’s RUN vyzkoušet a užít?
H: Abych pravdu řekl, tak jsem tam šel s tímto úmyslem. Nekladu si žádné malé cíle a tak jsem chtěl jasně bednu. Byla to pro mě velká motivace makat na sobě, abych na bednu dosáhnul, za což jsem rád, že se nakonec povedlo.
SR: Tomu rozumim, člověk na sobě tvrdě nemaká jenom proto, aby furt koukal na stupně vítězů z povzdálí, ale aby tam taky jednou stál, žejo. Jak se Ti líbila trať, značení a překážky?
H: Trať byla pestrá, osobně mám rád živější trať, kde se furt něco děje. Těm právě “nudným” běžeckým úsekům jste se snažili co nejvíce vyhnout a tak jsem si z pohledu tratě závod užil a běželo se mi příjemně. No a značení, to je kategorie sama o sobě, řekl bych, že v tomhle ohledu nemá Seal´s RUN ani konkurenci. Značení tratě bylo tak skvělé a přehledné, že se nejen předcházelo zraněním, ale i nebyl první chudák na trati ztracen někde v houští a vysoké trávě. Sekání koridoru pro běžce má u mě deset z deseti, možná i jedenáct. 😀 Když je řeč o překážkách, tak ty byly většinou rychlé, snadné, ale zároveň velmi nápadité a u některých jsem se i příjemně pobavil, vždyť to běháme hlavně pro zábavu.
SR: To je paráda, že ses na trati i přes nasazení stačil bavit. Pár překážek bylo úmyslně koncipovaných tak, aby závodníky rozhodily z tempa a v duchu se pousmáli u jejich zdolávání. Cos říkal na Tulení Loket? Vyřazovací boj, kdy po každém kole odpadne poslední závodník nebyl doposud nikde k vidění, co máme informace.
H: Loket byl skvělej a jediné co mu chybělo, byla větší účast. To se doufám pro příště změní a bude z toho za mě lepší závod, než ten hlavní. Opravdu se mi tenhle styl líbil, bylo to velmi náročné a to nejen díky dvoum závodům, které jsem měl už za sebou.
SR: I my doufáme ve větší účast. Tenhle styl závodění má totiž podle nás velkej potenciál. Na trati musíš i trochu taktizovat, zdolávat překážky v rychlým sledu za sebou a pořád vlastně jedeš strašný bomby. Ve finálovým běhu stačí jedna chyba na překážce a jsi mimo hru. Kterej ze tří závodů byl pro Tebe nejhezčí a ve kterým jsi naopak nejvíc trpěl?
H: Řekl bych, že se nedá určit nejhezčí závod. Všechny tři závody byly naprosto odlišné a každý měl něco do sebe. Pokud bych měl ale přece jen vypíchnout jeden, tak jako nejhezčí bych určil Tulení Loket a to díky množství překážek na krátkém úseku. A nejvíce jsem trpěl taktéž na Tulením Loktu. Už jsem byl vyčerpaný, ostatní závodníci mi celou trať dýchali na záda a tak jsem neměl chvilku čas zvolnit a vydechnout. K tomu jsem ještě dostal v posledním kole křeče do levého lýtka, když jsem zdolával klády ve vodě a tak jsem si musel opravdu sáhnout na dno a do cíle to dotáhnout převážně vůlí.
SR: To se hrozně hezky poslouchá, čoveče. Loket totiž podle Tvejch slov naprosto splnil účel. Rychlá trať plná překážek, na kterej si závodníci sahnou hluboko do rezerv a v cíli padnou totálně vyčerpaný na hubu. Tenhle závod rozhodně nebyl pro žádný másla a já osobně smekam před každým, kdo stanul na startu. Jakou překážku sis užil nejvíc a která Tě naopak hodně potrápila? Co třeba pinpogovej míček na lžíci, jak ten si zvládal? Spousta borců se nám po závodě přiznala, že pro ně byl nemalej problém se zklidnit, přestat chvátat a soustředit se.
H: V paměti mi utkvěl zejména “spidervepř”. Taková jednoduchá překážka, která se mi hodně líbila a vážně jsem si jí užil. Necítím se zpětně vzato žádnou překážkou vyloženě potrápen. Hod něčím na přesnost byl pro mě smolný, ale když jsem hold dřevák a neumím se trefit, tak jsem byl nucen vyzkoušet si handicap “tuleňáky”. Pingpongový míček byl pro mě v hlavním závodě nejřív děsivý, když jsem dostal lžíci a míček, tak jsem si myslel, že to nejde snad ani zvládnout. Ještě o něco více mě vyděsil v tulením loktu, protože tam jsme běželi vyloženě nadoraz a uklidňovat se a soustředit na takovou drobnost bylo o to těžší. Méně je někdy více a přimět se s tím míčkem raději nezkoušet běhat, ale v klidu jít a neskončit s trestem v podobě deseti tuleňáků bylo pro mě tou největší obtížností.
SR: Pamatuješ si, kolik jsi musel udělat trestných tuleňáků?
H: Tak tohle číslo si pamatuji naprosto přesně. Nezvládl jsem hod pneumatikou na kůl a hod kladivem do pneumatiky. Takže výsledných 20 trestných tuleňáků. Pneumatiku jsem hodil asi tak přesně, jako když hrajete šipky a trefíte se vedle automatu do zdi. U kladiva už to byla trošku smůla, tam mi to letělo hezky, ale stejně se to bohužel nepotkalo s úspěchem.
SR: Thórovo kladivo je hodně náhodná překážka, ale jsme si toho vědomi a nasazujeme jí proto, aby si většina závodníků alespoň jednou vyzkoušela Tuleňáky. Máš za sebou spoustu závodů, co je pro Tebe horší, angličák, nebo tuleňák?
H: Tady bych označil jako nejtěžší angličáky. Tuleňák je oproti klasickému angličáku více uvolněný a zdlouhavý, takže je to větší časový handicap, ale měl jsem po něm dost energie, abych začal stahovat způsobenou ztrátu.
SR: Cos říkal na atmosféru závodu, stíhal jsi jí vnímat? Při Tulením Loktu to u některých překážek doslova vřelo.
H: Atmosféra se snad ani nedala nevnímat, kort u zmiňovaného Loktu, kde jsme hned na několika místech byli aktivně povzbuzováni fanoušky. To je vlastně další bod ve kterém bych závod vyzdvihl. Organizace, dobrovolníci a fanoušci udělali naprosto skvělou kulisu závodu.
SR: To máš pravdu, dobrovolníci byli fakt skvělí, musíme jim poděkovat i tady. Je něco, co bys pořadatelům vytknul? Nějaký nedostatek se vždycky najde.
H: Vytknul bych obtížnost překážek, to bylo jediné, co mi přišlo jednoduché a klidně bych jich zařadil víc. Ale na druhou stranu já mám překážky jako silnou stránku v závodech a tak bych si možná jen přál, mít to více dělané mně na míru.
SR: Díky za připomínku, nejsi sám, kdo tohle říká. My jsme ale zaměřeni především na amatéry. Překážky se dají samozřejmě ztížit, ale to se pak u nich všichni budou válet na zemi a dělat Tuleňáky. Pro Vás silnější je právě tulení Loket, kde se můžete vydovádět do sytosti 🙂 Uvažuješ o účasti na závodech Seal’s RUN i v příštím roce?
H: Určitě bych chtěl příští rok znovu na závody a poslat tam první místo i na hlavním závodu, které mi teď chybí. 😀 Budu doufat, že termín mi časově vyjde a jinak nevidím žádný důvod, abych příští rok nestál opět na startu.
SR: Honzo děkujeme, žes nám věnoval čas a těšíme se na viděnou na startu příští rok. Díky a ať se daří!
H: Já děkuji vám za krásné závody a přeji samé povedené, jako byly tyto. Díky a ahoj.
