Dnes jsme vyzpovídali absolutního vítěze hlavního závodu Michla Štohanzla. Neni to žádný vořezávátko 🙂
SR: Ahoj Michale, ty jsi hodně všestrannej sportovec. Věnuješ se triatlonu, běhům, půlmaraton dokážeš v pohodě stlačit pod 1:30, ale stejně tak dobře Ti jdou OCR závody, což jsi potvrdil absolutním vítězstvím v hlavním závodě. Mohl by ses našim příznivcům trochu představit, aby si udělali obrázek, s kým měli tu čest měřit síly?
M: Ahoj, jsem absolvent FTVS v Praze, takže jen málo sportovních odvětví je mi cizích a osobně se považuji za univerzála. Možná je to i v tom, že v jednotlivých disciplínách mě vždy specialisté nechávali daleko za sebou, ale kombinace, při které je třeba ukázat všestrannost mi prostě sedí. Na vysoké škole jsem hodně koketoval s atletikou, hodně mi dal trénink na Ocelového muže, což jsou závody kombinující silové a vytrvalostní disciplíny bench-press, shyby, sedlehy, běh a cyklistickou časovku. Baví mě i hladké běhy a triatlony. A OCR závody jsme si oblíbil, právě proto, že překážky perfektně rozbijí a zpestří jinak často monotónní běh. První závod OCR jsem absolvoval v roce 2014, byl to GR v Holicích s umístěním hned na třetím místě. Díky tomuto rozhovoru jsem si spočítal těch relativně málo účastí v OCR závodech co mám za sebou a vyšlo mi, že na 10 závodů včetně Seal´s RUN, s poměrně hezkou úspěšností sedmi umístění na bedně a zbytku v první desítce.
SR: To je hodně pěkná bilance! Jak ses o závodech Seal’s RUN dozvěděl?
M: Seal’s RUN na mě koukl někde na webu, už je to nějakou dobu, minimálně před rokem a letos v dubnu znovu. To už jsem si vše prostudoval, akce mě zaujala a přihláška byla odeslána během chvilky.
SR: Co pro Tebe bylo konečným impulsem se na Tulení závody přihlásit a cos od nich vlastně čekal?
M: Určitě termín a lokalita. Bylo to spíše spontánní rozhodnutí, Stod je blízko Klatov, rodného města mé manželky, kam jezdíme za její rodinou, takže jsem ji přihlásil také a bylo to vlastně parádní zpestření rodinného víkendu. Očekával jsem pohodový, lokální závod.
SR: Vyhrál jsi celkem těsně před druhým Honzou Sedlákem, který jinak ovládl noční běh i sprint. Šel jsi do závodu s jasným cílem stanout na bedně, nebo sis přijel Seal’s RUN vyzkoušet a užít?
M: Prvotní cíl byl opravdu užít si závod, vyzkoušet něco nového a poctivě si zatrénovat. Umístění na bedně primární cíl nebyl, neznal jsem trať ani soupeře. Jsem na toto spíš analytický typ, který rád přesně ví, kudy se běží, kde je klesání, jaké jsou překážky atd. Nicméně, letos se potkávám s formou, měsíc předtím jsme vyhrál Predator Run v Plzni v Open kategorii a Beroun race v Elit kategorii a trošku jsem tušil, že pokud to sedne, tak by to mohlo dopadnout.
SR: A dopadlo. Byls jediný, kdo Honzovi ukázal záda. Jak se Ti líbila trať, značení a překážky?
M: Musím říci, že jsme byl neskutečně příjemně překvapen. Spíše jsem čekal přespolní běh a sem tam nějakou bednu na přeskočení. To co mě potkalo na trati bylo až k neuvěření. Trať byla bezvadná, plná skvělých a originálních překážek, při kterých se člověk opravdu bavil. Řada překážek, které zná člověk z ostatních seriálu OCR, které ale jedou úplně jiný rozpočet a počet účastníků. Strašně vtipné překážky, pingpongový míček, skákání v pytli, jízda na kole, úplně jako z dětského tábora, takže pro mě i notná dávka nostalgie. No a značení dokonalé, nedalo se zabloudit, což v podobných závodech není standard. A vysekané cestičky, kde bylo vidět na došlap, úplná paráda!!!
SR: Díky za takový slova, to vypadá, že sis závod skvěle užil. Neuvažoval jsi zůstat na Tulení Loket a vyzkoušet krátkou, vyřazovací verzi OCR závodu?
M: Bohužel neuvažoval a byla to chyba. Přiznám, se že jsem si to vůbec nenastudoval o co jde a spěchali jsme domů, kvůli našemu prckovi, kterého jsme nechali na hlídání. Když jsem potom četl hodnocení a viděl fotky, zamáčkl jsem slzu v oku, protože kontaktní krátký závod by mi určitě sedl. Zavzpomínal bych na své atletické zápolení v desetiboji, kdy prostě není lepší motivace, než mít vedle sebe soupeře v dráze.
SR: Inu je to škoda. Tak věříme, že příští rok Loket vyzkoušíš a přivedeš s sebou nějaké borce 🙂 Jakou překážku sis užil nejvíc a která Tě naopak hodně potrápila? Co třeba pinpogový míček na lžíci, jak ten si zvládal? Spousta závodníků se nám po závodě přiznala, že pro ně byl nemalý problém přestat na téhle překážce spěchat.
M: Nejvíce jsem si užil šplhací a ručkovací překážky. Baví mě na nich ta dynamika, nohy často odpočinou a je to vždy příjemné zpestření proti často strojovému běžeckému tempu. Potom přeběh pontonů a celkově vodní překážky, které byly v přírodním prostředí opravdu krásné. A jak jsem zmiňoval ty netradiční a pro mě vtipné – pingpongový míček, skákání v pytli, jízda na kole. Míček jsem bral spíše jako příjemné zklidnění a krátkodobou regeneraci, která se hodila. Neskutečně mě potrápil příklad po vyběhnutí na věž kostela, po tom co jsem vylétl nahoru jsem absolutně nedokázal spočítat kolik je 9*7, minutu jsem se na to díval, zkoušel jsem přičítat postupně sedmičku, ale prostě to nešlo. I když jsem s tím strávil spoustu času, prostě jsem to nespočítal. To bylo pro mě největší překvapení, nikdy jsme si nemyslel, že fyzická zátěž vysoké intenzity má takový podstatný vliv na kognitivní funkce.
SR: Má, my to víme. A moc rádi toho využíváme, abychom závodníky potrápili i jinak, než fyzickým vyčerpáním. OCR považujeme za komplexní sport. Pamatuješ si, kolik jsi musel udělat trestných tuleňáků?
M: Tuleňákoval jsem dvakrát, jednou u hodu pneumatiky na cíl a podruhé právě pod věží, kdy jsem nerozluštil druhou část číselného kódu.
SR: To je dobrá bilance. Máš za sebou několik závodů a můžeš srovnávat. Co je pro Tebe horší, angličák, nebo tuleňák?
M: Nelze říci, že by bylo něco horší než jiný cvik. Jde o ten celkový počet opakování, které je třeba jako handicap provést. Nicméně, tuleňák, tím že spojuje více pohybů, je relativně “příjemný”. Nedojde tak rychle k lokální únavě daných svalových skupin.
SR: Je to tak. Válení sudů je navíc zábava 🙂 Cos říkal na atmosféru závodu, stíhal jsi jí vnímat?
M: Během závodů moc ne, na to není v tempu úplně čas, ale jednoznačně pozitivně jsem vnímal upřímnost a skvělé hecování dobrovolníků u překážek. Před startem a po doběhu, kdy jsem byl fandit ostatním na trati ale bylo cítit, že jsou tu lidi, kteří se chtějí bavit a opravu si to užívají.
SR: Dobří dobrovolníci jsou prostě k nezaplacení, bez nich by byl závod poloviční. Doufám, že ti naši rozhovor čtou a dmou se pýchou. Byli fakt skvělí. Než aby na stanovišti stál někdo s nezájmem, je snad lepší tam postavit slaměného panáka, který aspoň nebude smrdět 🙂 Je něco, co bys pořadatelům vytknul? Nějaký nedostatek se vždycky najde.
M: Těžko něco najít, organizace byla opravdu výborná, byl vidět upřímný zájem o závodníky, hlavně ze strany dobrovolníků, což se opět u větších a početnějších závodů úplně nenosí. Já osobně bych uvítal znát přibližně trasu předem, tedy mít na webu týden před závodem mapu ideálně v GPX souboru abych si jí podrobně prošel. Ale možná právě vycházím ze špatné zkušenosti, že jsme několikrát při podobných závodech zabloudil, na Seal´s RUN to vlastně nebylo potřeba.
SR: Kdepak, trať zveřejňovat nechceme, aby záškodníci měli co nejmenší prostor a závodníci byli na trati překvapeni. Doufejme příjemně. Uvažuješ o účasti na závodech Seal’s RUN i v příštím roce?
M: Určitě uvažuji, jednoznačně zvážím i účast na vedlejších závodech, snad to sedne dobře termínově.
SR: Michale děkujeme, žes nám věnoval čas a těšíme se na viděnou na startu příští rok. Díky a ať se daří!
M: Děkuji za rozhovor a ze srdce přeji všem organizátorům, ať jim vydrží nadšení a odhodlání pustit se do dalšího ročníku a všem závodníkům skvělý zbytek sezóny!!!
