A na závěr Vám představíme hvězdu letošního ročníku, Stáňu Babuškovou, která vyhrála všechny tři závody do kterých nastoupila a získala tak triple!
SR: Ahoj Stáňo, my víme, že jsi členem reprezentačního týmu ČR OCR a že jsi loňská mistryně světa. Svoje kvality jsi potvrdila vítězstvím jak v nočním závodě, denním a stejně tak ve sprintu. Mohla by ses přesto našim příznivcům trochu představit, aby si udělali obrázek, s kým měli tu čest měřit síly?
St: Z repre jsem zatím vycouvala, protože hlavní podmínkou byly elitní starty na všech závodech a šampionátech. Při svém pracovním a rodinném vytížení nemám tolik času na trénink jako většina mlaďochů a i regenerace už trvá déle. Na podzim v Anglii na OCR WC se mi podařilo doběhnout si se slušným náskokem pro vítězství v obou závodech ve své věkové kategorii. Všechno do sebe zapadlo, bylo relativně teplo, všechny překážky jsem dala napoprvé, dobře se mi běželo – prostě mi ty závody sedly. A já? Jako desetiletá jsem začala se sportovní gymnastikou na nějaké oblastní úrovni. Už během studia na FTVS jsem trénovala děti. Běh pro mě byl spíš neoblíbenou disciplínou. Až překážky tomu přidaly ten správný rozměr. OCR závody běhám od roku 2017. Jinak mám doma tři skoropuberťáky, pracuji u archeologů jako dokumentátor a grafik a vedu sportovní kroužky pro předškolní a školní děti.
SR: Aha, tak to je pro nás novinka. Něco jsme o tomhle systému zaslechli. Raději se k tomu nebudeme vyjadřovat, to přenechme fundovanějším osobám. Každopádně Ti závody sedly náramně, když se můžeš pyšnit titulem mistryně světa. A je dobře, žes úspěchem nakazila svýho trenéra! Jak ses o závodech Seal’s RUN dozvěděla?
St: Vlastně od loňských vítězů – Davida Kellnera a Zuzky Šaškové.
SR: Tak to zní jako dobrý doporučení 🙂 Co pro Tebe bylo konečným impulsem se na Tulení závody přihlásit a cos od nich vlastně čekala?
St: Měla jsem zaregistrovaný jiný závod, na který jsem se hodně těšila, takže jsem řešila až do pondělí před Seal’sem obrovské dilema… Nakonec asi vyhrála zvědavost, a to, že kamarádka moje registrace odkoupila. A v poslední řadě to, že jsem chtěla strávit víkend se svými kamarády, Kačkou a Davidem, ne se trmácet sama na druhý konec republiky.
SR: Fakt? Tak to mockrát děkujeme za důvěru, snad toho rozhodnutí nelituješ 🙂 Vyhrála jsi s náskokem pěti minut před druhou Zuzkou Šaškovou, která ovládla loňský ročník. Šla jsi do závodu s jasným cílem stanout na bedně, nebo sis přijela Seal’s RUN vyzkoušet a užít?
St: O bednu se snažím vždycky bojovat. Tím, že se startuje intervalově, člověk do poslední chvíle stejně neví, jak na tom je v celkovém pořadí. Musí jet naplno od začátku a doufat, že to bude stačit. Jelikož mým běžeckým trenérem je současný mistr světa ve 24hodinovém Enduro Race David Kellner, musím se hodně snažit, abych mu nekazila jméno 🙂 Ale obecně si užívám skoro všechny závody. Se Zuzkou se už známe asi rok a půl a jsou to občas boje o vteřiny.
SR: O Davidově úspěchu víme, je to borec! Věřím, že je na Tebe po triple náležitě pyšný. Jak se Ti líbila trať, značení a překážky?
St: Trať moc. Miluju lesní úseky, pěšinky, traily, potoky – prostě pestrost. Značení bylo určitě dostatečné, když jsem se neztratila ani v noci 🙂 Moc se mi líbila rodinná atmosféra závodu. Překážky byly vcelku jednoduché, ale nápadité – jen moc nemusím ty “náhodné” (hod na cíl, oštěp, počítání, střelba apod.) – je to prostě hop nebo trop. Asi to budu muset začít někde trénovat. Startovala jsem mezi posledními, protože jsem se registrovala až na místě, přesto byla trať relativně průchozí, nikde jsem neměla vyloženě frontu. Snažila jsem se předbíhat v místech, kde to šlo, abych byla u překážky dřív a nemusela čekat. Trochu jsem se zasekla jen u traverzu, na bradlech a na rozhledně.
SR: Brzký start je právě jedna z výhod včasné registrace, protože nemáme žádné kategorie elite a hobby a trosky a tak. Cos říkala na Tulení Loket? Vyřazovací boj, kdy po každém kole odpadne poslední závodník, nebyl doposud nikde k vidění, co máme informace.
St: Je to super nápad. Škoda, že nás nebylo trochu víc, aby se opravdu běželo na tři kola, a pak finále stejným způsobem, jak to bylo původně v plánu. Atraktivní pro diváky, trochu nářez pro závodníky. Super byla i v každém kole přidaná překážka. Myslím, že šplhací lano začínající ve výši hlavy, by bylo pro spoustu závodnic tvrdým oříškem.
SR: Nás nízká účast také mrzí, ale věříme, že příští rok bude mnohem vyšší, protože každý kdo Loket okusil, nebo alespoň viděl, zaplesal. Který ze tří závodů byl pro Tebe nejhezčí a ve kterém jsi naopak nejvíc trpěla?
St: Zatím se mi nedaří zmáčknout se tak, abych v závodě vyloženě trpěla (pokud mi tedy není zima, protože to pak trpím doopravdy). Všechny závody měly své kouzlo, ale v noci špatně vidím, takže u mě asi vyhrál Tulení Loket. Bylo to svižné, kontaktní, člověk ví, kdy musí zabrat…
SR: Přesně tak, Loket je absolutně o něčem jiném, než intervalové starty, nebo vlny. Jakou překážku sis užila nejvíc a která Tě naopak hodně potrápila? Co třeba pinpogový míček na lžíci, jak ten si zvládala? Spousta borců se nám po závodě přiznala, že pro ně byl nemalý problém zklidnit ruce, soustředit se a přestat spěchat.
St: Pingpongáč jsem na trati potkala 3x a 2x nade mnou zvítězil. V posledním kole Loktu jsem ho konečně dala. Nejvíc si užívám jakékoliv opičárny – ručkování, šplhání, přelézání, mrzelo mě, že se rozbil „Bond”, to mohlo být super.
SR: JZDa 007 alias jízda 007 byla naprosto boží, vydrželi bychom se tam vozit dodnes 🙂 Příští rok zapracujeme na lepší nosné konstrukci a snad vám ho dopřejeme v top provedení. Pamatuješ si, kolik jsi musela udělat trestných tuleňáků?
St: Mám pocit, že jsem jich v hlavním závodě dělala 35. Pět povinných pro všechny někde v lese u pařízku, který jsem si zapíchla mezi žebra a pak na házecích překážkách Robin Hood a Thórovo kladivo a na ping-pongáči, který se nosil na vypouklé lžičce, což mi to slítlo asi po 5 krocích).
SR: Náhodné překážky jsou opravdu záludné, i proto nebyla ani jedna v Lokti. Pingpongáč je o umění ze sprintu dokonale zklidnit tělo a nespěchat. Lepší o pár sekund pomaleji zvládnout překážku, než jít handicap. Máš za sebou spoustu závodů, co je pro Tebe horší, angličák, nebo tuleňák?
St: Pro mě asi angličáky, ale bude to spíš tím počtem. Třicet angličáků nebo deset tuleňáků je prostě velký rozdíl. Obecně ale moc na handicap nechodím, většinou se přes překážky dostanu.
SR: Cos říkala na atmosféru závodu, stíhala jsi jí vnímat? Při Tulením Loktu to u některých překážek doslova vřelo.
St: Nejsem úplně fandou kontaktních závodů, ale pomalu si začínám zvykat. Ze začátku jsem běhala jen Gladiátory s intervalovým startem, pak jsem zkusila Predátora, kde se startuje ve vlnách, a letos poprvé i Spartan Race. Tulení Loket je super koncept, je to hrozně atraktivní pro diváky. Škoda, že nás nebylo víc, aby se šlo ještě finále. Byl by to asi větší mazec a ostřejší lokty, hlavně na startu, a dostálo by to tak svému názvu.
SR: Semifinále a finále by určitě účastníky ještě víc rozdovádělo, stejně jako diváky. Snad bude příští rok počet startujících větší. Je něco, co bys pořadatelům vytkla? Nějaký nedostatek se vždycky najde.
St: Já byla naprosto spokojená. Krásná „rodinná” atmosféra. Nepotřebuju žádný nadstandard. Dobrovolníci byli fajn, něco k jídlu a pití taky, tulení soška za odměnu taky, takže za mě super.
SR: Uvažuješ o účasti na závodech Seal’s RUN i v příštím roce?
St: Když bude čas a budu zdravá, určitě přijedu.
SR: Stáňo děkujeme, žes nám věnovala čas a těšíme se na viděnou na startu příští rok. Díky a ať se daří!
St: Na závěr bych moc chtěla poděkovat svému trenérovi Davidovi Kellnerovi, protože naše několikaměsíční spolupráce mě katapultovala neuvěřitelně dopředu. Z mého běhání po lese, když mi vyšel čas, se staly skutečné běžecké tréninky. Taky bych ráda pozvala všechny potencionální závodníky na další ročník Vašeho závodu, protože opravdu stojí za vyzkoušení a Vám popřála, aby vydrželo nadšení, s nimž k Seal’s RUNu přistupujete. Když se něco dělá srdcem, jde to vždy poznat.
Takže nadšení, vůli, sílu a pevný úchop!
Stáňa Babušková
